Kali4s web

Jeho tvorba

Da Vinci během svého života sepsal neuvěřitelné množství poznatků a výsledků bádání, z nichž ale pouze pár skutečně zrealizoval. Svoji výjimečnost projevoval zejména tím, že se zajímal takřka o všechno - o medicímu, sochařství, stavitelství, výtvarné umění, optiku, létání, potápění a množství dalších věcí a vědních oborů.

Poslední večeře Páně

Jedná se o fresku zachycenou na zdi refektáře kláštera Santa Maria della Grazie v Miláně. Technika, kterou si Leonardo zvolil pro tvorbu tohoto obrazu - tempera a olej - byla v té době zcela nová a projevila se jako naprosto nevhodná. Již po pár letech začalo dílo chátrat a bylo nutné jej nesčetněkrát restaurovat. Postavy na obraze jsou znázorněny typicky renesančním způsobem. Jelikož nejsem znalec obrazů, nedokážu fresku ohodnotit jinak, než že je krásná. O perfektní ztvárnění "poslední večeře" se pokoušelo nespočet malířů. Tu pravou atmosféru se však povedlo zachytit pouze jedinému - z Da Vinciho díla vyzařuje neobyčejná dynamika světla a jemná hra světel a stínů. Uprostřed obrazu sedí Ježíš, jenž právě říká svým apoštolům, že jeden z nich ho brzy zradí. Při bližším prozkoumání obrazu můžeme narazit hned na několik nejasností - tak například kdo je ta osoba nalevo od Krista? Vypadá spíše jako žena než jako muž. Zlí jazykové tvrdí, že to je Máří Magdaléna, která prý byla Ježíšovou milenkou, ale jedná se pouze o spekulaci, z níž nelze "nic" vyvozovat. To ale není všechno. Svatý Petr, naklánějící se k oné domnělé ženě, míří svojí rukou jako nožem na její hrdlo. Je v tomto gestu snad skryta nějaká neznámá symbolika? A co ta ruka v levé části stolu, která nikomu nepatří? Do "poslední večeře" je zakomponováno až nezdravě mnoho záhad, podobně jako v jiných Leonardových výtvorech.

Dáma s hranostajem

Portrét Cecilie Gallerani, milenky Lodovica Mora z rodu Sforzů, je olejomalbou nanesenou na dřevo. Dnes je uložený v Muzeu Czartoryskich v Krakowě. Jedná se o další z řady obrazů, který v sobě ukrývá jakousi zvláštní tajemnost. Předlohou prý Leonardovi vůbec nebyl hranostaj, ale albinistická fretka. Odpovídají tomu proporce těla šelmy. Zvířátko se přitom dívá neurčitým směrem - buď upírá svá malá očka přímo na Vás, kteří se na obraz díváte, nebo někam do dálky. Také dívka, která hranostaje svírá v náručí, je svým způsobem záhadná - opět se dívá někam pryč mimo obraz a navíc přímo bije do očí její tajemný úsměv. Celé plátno je zahaleno do šerosvitu, což ještě více podtrhuje neurčitou a záhadnou atmosféru.